Z Afriky, z oblastí jižně od Sahary, se do Evropy dostávali chrtovití psi typu sloughi. Pocházeli ovšem z jiných oblastí než arabský chrt a samozřejmě byli exteriérově poněkud odlišní. Přesto bylo dost odborníků v Evropě ochotno věřit, že jde o sloughi, nanejvýš o nějaký její lokální ráz. Toto stanovisko azavažského chrta v samých počátcích jeho organizovaného chovu dosti značně poškodilo. Představitelé plemene, zařazovaní na výstavách mezi arabské chrty, byli - pochopitelně - rozhodčími vyřazováni jeko atypičtí, a protože uznání plemene se odkládalo, vznikalo nebezpečí, že dosud pracně importovaný chovný materiál zůstane nevyužit. Teprve koncem 70. let bylo plemeno přechodně uznáno pod oficiálním názvem Sloughi-Azawakh (problematický název byl jistým ústupkem těm kruhům, jež se proti uznání nového plemene stavěly), ale důležité bylo, že došlo k jeho uznání. Tím byl umožněn čistokrevný organizovaný chov azavažského chrta. Azavažský chrt je zcela nepochybně se sloughi spřízněn ve smyslu skupinového příbuzenství (jedno plemeno nevzniklo z druhého), obě plemena měla společné předky, chrty orientálního původu, kteří se buď s Araby anebo ještě předtím s Berbery dostali z východu, z Arabského poloostrova, do Afriky. Velmi se diskutovalo - právě v případě azawakha - o tom, zda se chrti se zavěšeným ušním boltcem, považovaní běžně za chrty Arabů, mohli dostat ze severu jižněji, na jih Sahary. Mnozí odborníci soudili, že nikoli, a dokazovali, že kultura Arabů a Berberů či Tuaregů neměla žádné styčné body. To je sice možné, ovšem nevylučuje to čilé obchodní styky mezi oběma etniky. Předmětem obchodu byli i psi, samozřejmě chrti, kteří tu pro člověka měli mimořádnou důležitost - byli zárukou obživy majitele a jeho rodiny. Jižně od Sahary a na jejím jižním okraji, na území dnešních států Mali a Bourkina Faso, se nachází oblast, z níž pochází azavažský chrt. Pojmenován je podle většinou vyschlého řečiště občasného toku Vádí (Ouádí) Azawakh (Azauakh). Ten, pokud jím občas po prudkých deštích, které ovšem přicházejí velmi vzácně, teče voda, se vlévá jako levostranný přítok do Nigeru. Vyschlé řečiště se táhne přibližně jižním směrem od pohoří Tassili n'Ajjer a Hoggar, mezi pohořími Adrar a Air. Jde tudíž o oblast poměrně velmi členitou, což je významné pro správné pochopení různých variet chrtů podobných azawakhovi, jež se tu vyskytují. Ukazuje se totiž, že azavažský chrt není jedinou specifickou formou, která odtud pochází, vyskytují se tu i formy - přírodní plemena poněkud odlišná, i když s ním nepochybně spřízněná. Nalézají je v poslední době různí nadšenci - chovatelé azavažských chrtů, kteří se vypravují do vlasti plemene, aby získali nový, nepříbuzný chovný materiál. Zjišťují zde chrty vykazující svéráznou směsici znaků někdy spíše azawakha, jindy sloughi, a ptají se, zda opravdu neexistuje Sloughi-Azawakh nebo Azawakh-Sloughi. Je pravda, že azavažského chrta a sloughi dokáže odlišit jen odborník. Odlišný je především tělesný formát. U sloughi je čtvercovitý, u azavažského chrta je kratší než čtverec, v podstatě obdélník postavený na kratší stranu (to je jedinečný znak tohoto plemene). Odlišná je i stavba čenichové části hlavy, velikost ušního boltce, linie hřbetu, stavba zádě, úhlení pánevních končetin a spodní linie těla. Obrysové linie těla azavažského chrta jsou víceméně rovné, nenajdeme u něho zaoblení tělesných linií, jež je typické pro většinu ostatních plemen chrtů.

AZAWAKH je přírodní plemeno, které po mnoho staletí chovají v čistokrevné formě kočovné kmeny Tuaregů v jižních částech Sahary a přilehlých oblastech sahelu. Ve své domovině byl azawakh používán zejména k lovu zvěře - od zajíce až po antilopu. Je nejen rychlý, ale i velmi vytrvalý, schopný snášet horko, žízeň i hlad. Je využíván i jako pes hlídací - chrání tábořiště Tuaregů a jejich stáda před zloději a před šelmami. Několik psů prý dokáže zahnat i lva. Doprovází také ženy a děti při cestách pro vodu. Tuaregové si svých psů velice cení. Krásný a lovecky úspěšný pes je pýchou svého majitele. Je členem rodiny, může spát se svým pánem ve stanu. Co se ale týče krmení, z našeho hlediska se Tuaregové o psy příliš nestarají. I sami Tuaregové žijí skromně, jedí většinou jen jedenkrát denně večer. Skromnou stravu mají i jejich psi. V dobách hojnosti jsou to obilné placky nebo kaše, velbloudí nebo kozí mléko, datle, fíky. V době nouze jen polévka ze šrotu. Pouze po lovu dostane pes všechny vnitřnosti (které Tuaregové zásadně nejedí) a pak kosti. Tuaregové své psy systematicky cvičí pro lov. Jinak ale mají naprostou volnost, nikdy nejsou uvazování nebo zavíráni. Aby azawakh obstál v tvrdém kočovném životě, musí být schopen samostatného rozhodování, musí spoléhat především sám na sebe. Tuaregové své psy nazývají OSKA nebo EIDI, což znamená něco jako svobodný, volný, nezávislý. Evropské pojmenování plemene AZAWAKH vzniklo podle údolí Azawakh, kde Evropané nalezli nejkrásnější psy. Vzhledem ke způsobu života Tuaregů bylo toto plemeno objeveno Evropany teprve nedávno, první azawakh byl dovezen do Evropy až v roce 1970. Do československa přišli první azavaci v roce 1975 z jugoslávského chovu paní Vesny Sekalec.

Azavak je méně domestikované plemeno než většina ostatních plemen psů. Zachovává si některé reakce divokých zvířat - např. plachost jako první reakci na vše nové a nenadálé. štěněti a mladému psovi je třeba se hodně věnovat, aby tuto plachost ztratil. Znamená to co nejčastěji štěně vodit mezi cizí lidi, do rušných ulic, zvykat ho na dotyky cizích lidí. Totéž se doporučuje pro výchovu všech plemen, ale u azavaka je nutné tyto zásady opravdu dodržet. Při tomto postupu z každého štěněte azavaka vyroste úplně normální bezproblémový společenský pes. Ke své rodině je azavak mimořádně milý. Je velmi přítulný, něžný ve svých projevech lásky. Přitom ale nikdy není dotěrný. Nikdy např. svému pánovi neolizuje obličej (mohu potvrdit, Gogo olizuje jenom uši, ale s o to větší vervou). K dětem své rodiny je velice hodný, ohleduplný a trpělivý. I k cizím malým dětem je hodný. K dospělým cizím lidem je ale nedůvěřivý. Azavak je velmi hravý až do vysokého věku. Je vždy ochoten s vámi "blbnout". Kromě aportování, vyhledávání schovaných předmětů apod. jsou u nás nejoblíbenější hry "na strašení". Psům ukážeme nějaký neznámý podezřelý předmět, se kterým skrytě pohybujeme nebo si nasadíme neznámý klobouk, zahalíme se do nenošeného kabátu, změníme krok a pohyby. Je to velká legrace hlavně pro nás, ale psi se baví také. Vědí, že to je jen legrace a hrají s námi. S domácími zvířaty se azavak naučí žít ve shodě, pokud je k tomu veden. Dá se také naučit veškerou běžnou poslušnost. Učí se velmi lehce a dlouho si pamatuje. Jediným problematickým cvikem je, jako u všech chrtů, přivolání, ale i to se dá zvládnout. Hodí se i pro soutěže agility, skijöring a samozřejmě chrtí dostihy (klasický ovál nebo coursing). Vzhledem ke své vrozené nedůvěřivosti dokáže bezpečně ohlídat dům či zahradu. Žádným pamlskem se nedá podplatit. Pokud k vám přijde někdo cizí na návštěvu, první reakce je většinou ostražitost a nedůvěřivost nebo alespoò rezervovanost, ale jakmile se návštěva posadí, baví se s vámi a psa si nevšímá, je vše v pořádku a za nějakou chvíli si pes přijde návštěvu sám očichat, případně se i nechá pohladit (k tomu mohu jenom dodat, že Gogo asi není azavak, protože k cizím lidem se chová hrozně přátelsky a to jak venku, tak i k návštěvám doma) Azavak, jako každý chrt a ostatně i každý větší pes potřebuje hodně pohybu (pro nás to je minimálně 1,5 hodiny dlouhá procházka, kdy se Gogo může vyběhat s ostatními psy - většinou to nejsou chrti, ale nijak mu to nevadí). Pokud se dostatečně vyběhá venku, je v bytě velmi klidný a většinu času prospí, takže o něm ani nevíte. Je to velice čistotný pes, venku se loužím a blátu vyhýbá (Goga občas bývá problém dostat ven, když mrholí nebo je venku mokro a sníh. Potom se na procházce spíš přetahujeme. Jednou jsem ho na zkoušku pustila v takovém počasí. Utíkal zběsile domů a čekal na mě u dveří ve výklenku, kde na něj nepršelo). Vodu jako takovou azavak rád nemá, dobrovolně do rybníka nebo řeky rozhodně nevleze a nutné sprchování při deštivém a blátivém počasí je pro něj utrpením. Na první pohled zaujme svou vysokou elegancí, je to opravdu nádherný pes. Vidět azavaka v pohybu, to je estetický zážitek i pro toho, komu se chrti jinak nelíbí. Povahově je azavak trochu jiný, než většina plemen. V povaze se podobá ostatním orientálním chrtům jako je např. afgán, saluka a hlavně sluga. Jeho lásku si musíte zasloužit - pes u vás musí najít vždy zastání a bezpečí, nikdy ho nesmíte zradit - třeba z jeho hlediska nepochopitelným potrestáním nebo hrubým zacházením. Není to pes pro každého. Není to pes toho typu, který na vás neustále hledí s oddaným psím výrazem a s očekáváním dalšího povelu. Přesto je svému pánovi a rodině velice věrný a oddaný. Má velice vyvinutý smečkový pud - nejšťastnější je, když může být co nejvíce ve vaší společnosti. Změnu pána nesnáší, proto by měl prožít celý život u jednoho pána.